Přečtěte si také:

Tisková zpráva ke slavnostnímu zahájení doprovedného programu výstavy v suterénu Královského letohrádku na Pražském hradě.

FILMY

V rámci doprovodného programu budou v Komorním kině Evald v Praze
(Národní 28, Praha 1) v průběhu září a října promítány hrané a dokumentární filmy související s tématem výstavy.

 

 

REGISTRACE

Pro Vaši účast na akcích doprovodného programu k výstavě se, prosím, zaregistrujte přes náš formulář.

KOMENTOVANE PROHLÍDKY A DALŠÍ INFORMACE

Komentované prohlídky výstavy a akce v rámci vzdělávacího programu pro školy je nutné rezervovat emailem nebo telefonicky. V případě dotazů se neváhejte obrátit na Veroniku Losmanovou, koordinátorku projektu:  veronika.losmanova@forum2000.cz; +420 728 637 968

Doprovodný program k mezinárodní putovní výstavě "Nucená práce. Němci, nuceně nasazení a válka" v Královském letohrádku na Pražském hradě

Sobota, 02.08.| 20:00

Hudební modlitba. Lety – 1942. Evropské centrum romské hudby
v Praze ve spolupráci se slovenskou režisérkou Danou Račkovou
přináší hudebně-divadelní inscenaci Lety – 1942.
V divadle Ponec, vastupné 190 Kč.

Středa, 03.09. | 18:00

Přednáška. Totální nasazení – nucená práce českého obyvatelstva
pro německé válečné hospodářství. Přednáší Zdeňka Kokošková,
Národní archiv.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Pro program F. Sauckela měl protektorát dodat během jednoho roku 100 000 pracovních sil do zbrojní výroby v Říši. Pro splnění kvóty byly na podzim 1942 zahájeny ročníkové akce, při nichž bylo získáno téměř 70 000 Čechů z ročníků 1918-–1922. O rok později přislíbil K. H. Frank A. Speerovi poslat na přeškolení do říšských leteckých zbrojovek 58 000 chlapců a děvčat ročníku 1924. V prosinci 1944 pak bylo rozhodnuto o nasazení 10 000 zemědělců ročníků 1921–1923 na budování obranného valu u Neziderského jezera a v březnu 1945 byli na zákopové práce na Moravě povoláni středoškolští studenti narození v letech 1927–1928.

Čtvrtek, 04.09 | 17:00

Diskusní setkání. Proces odškodňování nuceně nasazených. Diskutují Constantin Goschler (Ruhr-Universität v Bochumi), Günter Saathoff (nadace “Připomínka, odpovědnost a budoucnost”, EVZ), Jiří Šitler (MZV ČR), moderace: Tomáš Jelínek (ČNFB).
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Diskusní setkání k tématu nucené práce za 2. světové války, podílu firem na využívání práce nuceně nasazených a vězňů kocentračních táborů a odškodňování obětí nacismu po roce 1945.

Úterý, 09.09. | 18:00

Přednáška. Úřady práce v Protektorátu Čechy a Morava a jejich role v procesu nuceného nasazení. Přednáší Jaroslav Pažout.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Úřady práce zřízené v červenci 1939 představovaly hlavní nástroj reglementace pracovního trhu i organizační základnu celého systému pracovního nasazení. Od svého vzniku se zabývaly obsazováním volných pracovních míst, kontrolou nezaměstnaných podporovaných z veřejných prostředků, dozorem nad zprostředkováním práce v protektorátu i v Říši, vedením evidence pracovních sil. V průběhu války jejich pravomoci a úkoly narůstaly. Bez jejich souhlasu nebylo možno sjednat nebo ukončit pracovní poměr, regulovaly počet pracovních míst v jednotlivých podnicích, v případě porušování pracovní kázně mohly ukládat pořádkové pokuty. Na základě rozhodnutí nejvyšších protektorátních úřadů zajišťovaly pracovní síly pro nucené nasazování na protektorátním území i v Říši. Přednáška je věnována legislativnímu zakotvení úřadů a jejich činnosti, organizaci a faktickému působení se zaměřením na úlohu, kterou sehrály v procesu nuceného nasazení protektorátního obyvatelstva.

Středa, 10.09. | 18:00

Přednáška. Systém nucené práace v protektorátu Čechy a Morava.
Přednáší Stanislav Kokoška, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Nucené pracovní nasazení v letech 2. světové války představovalo jeden ze základních rysů protektorátní každodennosti. Pracovní povinnost postupně zasáhla všechny složky české společnosti včetně žen a nejstarších ročníků ještě neplnoleté mládeže. Přednáška se zaměří na postupné zavádění systému nucené práce v Protektorátu Čechy a Morava, přiblížení tzv. mobilizace pracovních sil pro potřeby válečné zbrojní výroby a nasazení mládeže v rámci tzv. civilní obrany, resp. při budování zákopů v závěru 2. světové války.

Čtvrtek, 11.09. | 10:00

Beseda. Hana Hnátová (*1924).
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Paní Hana Hnátová (roz. Lustigová) se narodila v Praze v židovské rodině. V roce 1941 byla kvůli svému původu, stejně jako ostatní Židé, vyloučena ze školní docházky. Krátce nato jí byla přidělena práce u firmy Krämer – musela třídit konfiskované věci z židovských domácností před jejich odvozem do Německa. V listopadu 1941 byla spolu s matkou, bratrem a sestřenicí deportována do ghetta v Terezíně, na podzim 1944 pak transportována do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Po několika týdnech byla odvezena na práci do pobočného koncentračního tábora ve Freibergu a osvobození se dočkala v táboře v Mauthausenu. Do Prahy se navrátila s podlomeným zdravím dne 19. 5. 1945.
Po válce pracovala jako úřednice. V posledních letech se intenzivně věnuje přednáškové činnosti na téma holocaustu a dělí se se studenty o své životní zkušenosti.
Ghettem v Terezíně a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu prošel také bratr paní Hnátové, světoznámý spisovatel, scénárista a publicista Arnošt Lustig.

Úterý, 16.09. | 18:00

Přednáška s filmovou projekcí. Pravda a lež. Filmování v ghettu
Terezín 1942 – 1945. Přednáší Jana Šplíchalová, Židovské muzeum
v Praze, a Eva Strusková, Národní filmový archiv.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Proč nacisté filmovali v ghettu Terezín a jak je možné, že se na natáčení podíleli také židovští vězni? Jaké cíle filmy sledovaly a komu byly vlastně určeny? Kolik filmů se v ghettu natočilo a kam se filmy po válce poděly? Odpovědi na tyto a další otázky, související s tématem filmování v Terezíně v letech 1942 – 1945, poskytne setkání s kurátorkami nedávné výstavy Pravda a lež. Filmování v terezínském ghettu 1942–1945 Janou Šplíchalovou a Evou Struskovou. Výklad doplní ukázky z filmových fragmentů a dalších neznámých archivních dokumentů. Ani jeden z terezínských projektů SS nebyl korunován úspěchem a zůstal jen temnou kapitolou historie „konečného řešení“.

Čtvrtek, 18.09. | 10:00

Beseda. Marie Jeníková (*1924).
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Paní Marie Jeníková pochází z Hrochova Týnce. Vyučila se dámskou krejčovou a zároveň vypomáhala na rodinném statku. Od února 1944 byla nuceně nasazena v Německu u firmy BMW v Basdorfu u Berlína. Pracovala zde na kovoobráběcích strojích, ve skladu a poté také jako pomocná síla v kanceláři. Při výrobě hlavic do leteckých motorů se snažila o sabotáže výrobou zmetků. Spolu s ostatními nuceně nasazenými byla ubytována na lágru vzdáleném několik kilometrů od fabriky, kam každý den pěšky docházela. Dodnes nerada vzpomíná na nálety, které zde zažila a které měly pro mnohé kolegy tragické konce. V listopadu 1944 se vrátila domů.
Po válce se vdala, v profesním životě vystřídala několik zaměstnání. Pracovala jako dámská krejčová, telefonistka, terapeutka a sestra v psychiatrické léčebně. Paní Jeníková žije v Havlíčkově Brodě.

Úterý, 23.09. | 18:00

Přednáška. Čeští vězni v koncentračním táboře Buchenwald.
Přednáší Jakub Diviš, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Cílem přednášky je posluchače seznámit nejen s různými aspekty historie nacistického koncentračního tábora Buchenwald, založeného roku 1937 nedaleko Výmaru, ale také obeznámit s životními podmínkami protektorátních občanů, které zde v letech 1939–1945 nacisté věznili. Mezi bezmála 7 800 Čechy, jež tímto táborem prošli, byly také významné osobnosti prvorepublikového veřejného života, kupříkladu malíř a grafik Josef Čapek nebo malíř a sochař Emil Filla.

Čtvrtek, 25.09. | 10:00

Beseda. Dagmar Lieblová (*1929).
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Paní Dagmar Lieblová se narodila v Kutné Hoře v rodině židovského lékaře.  V červnu 1942 byla celá rodina deportována do ghetta v Terezíně a v prosinci 1943 musela nastoupit do obávaného transportu na východ – do koncentračního tábora Osvětim – Březinka. Zde zahynul otec paní Dagmar, její matka i sestra. Dagmar Lieblová unikla smrti jen díky náhodě, protože některý z úředníků se přepsal u jejího data narození. Oficiálně byla tedy o čtyři roky starší a tudíž byla vybrána do pracovního komanda. V létě 1944 byla z Osvětimi transportována do Hamburku a přidělena na  těžké odklízecí práce. Na jaře 1945 se dostala z Hamburku do koncentračního tábora Bergen-Belsenu, který byl osvobozen britskými vojsky dne 15. dubna 1945. 
Do tehdejšího Československa se Dagmar Lieblová vrátila až v červenci 1945, s těžce podlomeným zdravím.  Po více než dvouleté léčbě se mohla vrátit do života i studia. Vystudovala český a německý jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působila jako učitelka na mnoha školách,mimo jiné také na katedře překladatelství a tlumočnictví UK v Praze. Po roce 1989 se podílela na založení Terezínské iniciativy, která pečuje o památku českých Židů, věnuje se rovněž přednáškové činnosti k tématu holocaustu.

Úterý, 30.09. | 17:00

Přednáška. Romský holocaust v českých zemích.
Přednáší Michal Schuster, Muzeum romské kultury v Brně.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Přednáška se bude věnovat tématu nacistického pronásledování a vyvražďování Romů za druhé světové války. Úvodní část bude věnována politické a pseudovědecké přípravě postupu proti Romům ve třicátých letech 20. století v Německu. Hlavní pozornost však bude zaměřena na prostor bývalého Protektorátu Čechy a Morava. Holocaust romské populace tu byl zahájen v tzv. cikánských táborech v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. K jeho vlastní realizaci došlo v tzv. cikánském táboře v Auschwitz II. – Birkenau (Osvětim II. – Březinka) a následně byl téměř dokonán v dalších koncentračních táborech a jejich pobočkách nebo na pochodech smrti z těchto zařízení. Celkem bylo v této době zavražděno téměř 90 % naší předválečné romské populace.

Středa, 01.10. | 18:00

Přednáška. Protektorátní každodennost pohledem filmových
týdeníků. Přednáší Pavel Štingl, Památník Šoa v Praze Bubnech
a Petr Koura, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Filmové zpravodajství bylo ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století vedle rozhlasu a tisku největším médiem pro aktuální informaci. Jeho divácký dopad na emoce a důvěryhodnost umocňovala skutečnost, že v té době bylo mluvící kino stále ještě moderním vynálezem. Autentického toho však v Goebbelsem kontrolovaném médiu bylo pramálo. Německá periodika byla koncipována jako účinný nástroj propagandy, kde nebylo nic ponecháno náhodě. Dokonce i reportáže byly stylizovány. Přesto domácí redakce občas vpravila do čísla drobná poselství pro diváky znalé četby mezi řádky. Podobně se veřejnost na plátně setkávala i se „svými“ totálně nasazenými.

Čtvrtek, 02.10. | 10:00

Beseda. René Šírek (*1923).
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Pan René Šírek se narodil v Praze. V červnu 1942 odmaturoval na Arcibiskupském gymnáziu, ale již v říjnu 1942 dostal přikazovací výměr na nucenou práci do Německa. Až do konce roku 1943 byl spolu s dalšími mladými muži z protektorátu nuceně nasazen u tzv. luftschutzu v Hamburku a Kielu. Práce u těchto jednotek byla fyzicky i psychicky vyčerpávající – jednalo se o odklízení troskek a mrtvých těl po náletech. Po návratu do protektorátu zůstal pan Šírek pracovně nasazen u luftschutzu v Praze-Ruzyni.
Po skončení války vystudoval René Šírek práva na PF UK v Praze. Celý život pracuje v oboru logistiky mezinárodní dopravy a dodnes je činný v oboru poradenství pro mezinárodní dopravu. Zapojuje se rovněž do vzdělávacích projektů na českých a německých školách, které se týkají tématu nuceného nasazení za 2. světové války.

Pátek, 03.10. | 20:00

Hudební modlitba. Lety – 1942. Evropské centrum romské hudby
v Praze ve spolupráci se slovenskou režisérkou Danou Račkovou
přináší hudebně-divadelní inscenaci Lety – 1942.
V divadle Ponec, vstupné 190 Kč.

Pondělí, 06.10. | 10:15

Beseda s pamětníkem Vojmírem Srdečným (*1919) a projekce dokumentárního filmu Zvláštní akce studenti

Pan Vojmír Srdečný se narodil v Albrechticích nad Orlicí. Na podzim 1939, když studoval v Praze, se zapojil do demonstrací u příležitosti výročí založení Československé republiky a účastnil se pohřbu zastřeleného studenta Jana Opletala. Dne 17. listopadu 1939 byl spolu s dalšími českými vysokoškoláky zatčen a poté deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde byl vězněn do konce roku 1940. Po propuštění pracoval nejprve v rodných Albrechticích, poté byl od března 1943 do konce války nuceně nasazen v Holicích. Po válce dokončil Vojmír Srdečný studium tělesné výchovy. Profesně se zaměřoval na rehabilitační cvičení a fyzioterapii postižených v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech a lázních Velké Losiny. V letech 1964–1985 působil jako odborný asistent na katedře tělesné výchovy pedagogické fakulty v Hradci Králové. Od roku 1990 dodnes vyučuje na VOŠ Palestra v Praze. Pan Vojmír Srdečný je předsedou historické skupiny 17. listopad 1939 v Českém svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) a v dubnu roku 2010 se stal členem Mezinárodního výboru Sachsenhausen.
Setkání bude zahájeno projekcí dokumentárního filmu Zvláštní akce studenti (52min.), v němž vystupuje také V.Srdečný. Bude následovat diskuse s Vojmírem Srdečným o jeho životním osudu. Besedu moderuje Pavel Voves, Živá paměť, o.p.s.
Ukončení besedy do 11:45h.

Středa, 08.10. | 18:00

Přednáška. Nucené nasazení a volný čas. Přednáší Viola Jakschová,
Živá paměť.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Nucená práce pro nacistické Německo postihla přes 13 milionů osob. Za nelidských podmínek měli být obyvatelé okupovaných zemí či nepřátelé Třetí říše prací zlikvidováni či převychováni. Především však byli maximálně využiti pro německou válečnou výrobu. Účastníci přednášky se po stručném úvodu do tématu nucené práce za 2. světové války dozví více i o lidském aspektu nuceného nasazení – jak trávili tito lidé volný čas po práci a byl vůbec nějaký volný čas? Představeny budou různé způsoby „útěků“ od reality a možnosti odreagování od svízelných podmínek nuceného nasazení.  Lektorka upozorní i na rozdíly mezi možnostmi trávení volného času u nuceně nasazených různých národnosti, vězňů, mužů, žen či u dětí. V rámci přednášky bude nastíněna i každodennost nuceného nasazení: druhy ubytování, možnosti stravování, hygieny apod.
Přednáška bude doprovázena ukázkami dokumentů, dobových fotografií a vzpomínek pamětníků. Pro studenty budou informace zpřístupněny aktivní formou a seznámí je i s dobovými dokumenty (pracovní knížka, přikazovací listy, různé formuláře propustek, dobové fotografie, dobový deník...), s kterými budou v rámci workshopu pracovat.

Sobota, 11.10. | 9:00

Exkurze v terénu. Podzemní továrna Richard a koncentrační tábor Litoměřice. Dějiny a současnost.

Exkurze v terénu seznámí účastníky s dějinami podzemní továrny Richard a pobočného koncentračního tábora Litoměřice, kde bylo v letech 1944 -1945 nuceně nasazeno přibližně 18 000 vězňů z celé Evropy. Účastníci exkurze si v terénu prohlédnou rovněž současnou podobu míst včetně krematoria a exteriéru bývalých kasáren. Prodiskutujeme také otázky spojené s pamětí místa a možnostmi jeho připomínání.
Exkurze začíná v Praze, poté se přesuneme autobusem do Památníku Terezín, kde si prohlédneme expozici k tématu. Pak se vydáme do terénu, kde nás čeká středně náročná pěší trasa v délce 3km (doporučujeme pevnou obuv).
Exkurzi povedou Alfons Adam, Roman Gaszi a Marie Zahradníková, Institut Terezínské iniciativy.

Děkujeme Památníku Terezín za snížení základního vstupného za prohlídku jeho expozice na 90,- Kč za osobu (poplatek hradí pořadatel akce, celá exkurze je pro účastníky zdarma).

Organizační pokyny:
Místo odjezdu autobusu: Praha, parkoviště u Masarykova nádraží
Čas odjezdu z Prahy: sraz 8:45h, odjezd 9:00h
Čas návratu do Prahy:  cca 14.00h, parkoviště u Masarykova nádraží
Maximální počet účastníků exkurze: 50  osob
Důležité upozornění: Pouze pro dospělé a mládež od 13let. Exkurze není vhodná pro osoby s omezením pohybu! Účast na exkurzi je možná pouze na základě předchozí emailové rezervace (Veronika.Losmanova@forum2000.cz).

Úterý, 14.10. | 18:00

Přednáška. Zdeněk Tmej a jeho fotografie z nuceného nasazení.
Přednáší Blanka Chocholová, fotografka.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Letos v létě uplynulo deset let od smrti fotografa a výjimečné osobnosti Zdeňka Tmeje (1920–2004). Připomeneme si jeho unikátní svědectví, které ve formě fotografického deníku z totálního nasazení ve Vratislavi (1942–1944) tvoří ucelený soubor, který nemá v dějinách české ani světové fotografie obdoby. Díky osobitému přístupu k fotografování, invenci i výjimečnému zvládnutí techniky Tmej daleko předstihl svou dobu. Jeho talent a nadšení mu umožnily, aby se stal mimořádným fotografem. Fotografoval své totální nasazení za války, přežil a nezlomilo jej ani sedm let komunistického lágru v padesátých letech. 20. století.
Během let 1979–2004 autorka výstavy Blanka Chocholová rovněž postupně zaznamenala a chronologicky seřadila Tmejovo vyprávění o jeho životních osudech. Vzpomínky věnované Zdeňku Tmejovi budou doplněny videoprojekcí z dokumentárního filmu Vzlety a pády, na kterém autorka spolupracovala s režisérkou Věrou Chytilovou, a dataprojekcí jeho nejsilnějších fotografií -z cyklu z nuceného nasazení ve Vratislavi.

Středa, 15.10. | 16:00

Přednáška. Osud postižených v době nacismu.
Přednáší Pavel Zeman, Ústav pro studium totalitních režimů.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Od roku 1933 pronásledovali nacisté nejen své politické protivníky a skupiny osob, které označili za „rasově méněcenné“, ale i osoby s psychickým a fyzickým postižením. Již 14. července 1933 nacistické Německo schválilo tzv. zákon k zabránění početí dědičně postiženého potomstva, jenž stál na počátku vlny rasově hygienických opatření nacistického režimu, spojené s násilnými sterilizacemi a pronásledováním psychicky nemocných a duševně postižených osob.
Po zahájení druhé světové války se na základě Hitlerova pověření začalo s organizací masové likvidace nemocných a postižených osob, označované jako „eutanazie“. V letech 1940–1941 bylo v Německu a Rakousku zřízeno šest likvidačních ústavů, v jejichž plynových komorách od ledna 1940 do srpna 1941 zemřelo na otravu kysličníkem uhelnatým nejméně 70 273 lidí z Německa, Rakouska a Sudet.
V tehdejší Říšské župě Sudety se mezi lety 1940–1941 stalo obětí „eutanazie“ 1 138 pacientů z psychiatrických ústavů v Dobřanech, Opavě a Šternberku na Moravě, kteří byli transportováni do likvidačních centrech v saské Pirně–Sonnensteinu a v hornorakouském Hartheimu. Tyto transporty představovaly první nacistické vyhlazovací transporty z území předmnichovského Československa.

Středa, 15.10. | 18:00

Přednáška. Pracovně-výchovné tábory v Protektorátu Čechy a Morava. Přednáší Monika Sedláková, Národní archiv.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Od počátku roku 1943 byly i na území Protektorátu Čechy a Morava zřizovány podle říšskoněmeckého vzoru pracovně výchovné tábory – Arbeitserziehungslager (AEL). Měly sloužit k internaci osob porušujících pracovní morálku, čímž se rozumělo zejména absence na pracovišti, neplnění stanové denní normy či odmítání práce přes čas. Velké množství vězněných tak tvořili protektorátní občané vyhýbající se pracovnímu nasazení a také ti, kteří z místa nasazení uprchli a byli dopadeni. Tábory zřizoval generální velitel neuniformované protektorátní policie, který vydal také bližší organizační předpisy a táborový řád. Na konci roku 1943 se na území protektorátu již nacházelo sedm pracovně výchovných táborů s kapacitou pro 5 000 vězňů.

Čtvrtek, 16.10. | 10:00

Beseda. Felix Kolmer (*1922).
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Felix Kolmer pochází z pražské židovské rodiny, ale vyrůstal v převážně nenáboženském prostředí. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava začaly platit také pro Felixe a jeho příbuzné protižidovské předpisy a nařízení. V roce 1940 sice ještě odmaturoval, ale vzhledem ke svému původu nemohl pokračovat ve studiu na vysoké škole a byl nucen přijmout místo v truhlářské dílně. Dne 24. listopadu 1941 byl zařazen do prvního transportu, který směřoval do ghetta v Terezíně. Na podzim 1944 byl spolu s dalšími vězni převezen z Terezína na východ, do koncentračního tábora v Osvětimi. Poté byl jako „práceschopný“ převezen do pobočného tábora Groß-Rosenu ve slezském Friedlandu. V samém závěru války se mu podařilo a několika dalším mužům z Friedlandu uprchnout.
Po válce se Felix Kolmer setkal doma se svojí babičkou a manželkou, které jediné z celé rodiny přežily válečná léta. V roce 1949 úspěšně zakončil studia na ČVUT v Praze a věnoval se oboru fyziky a akustiky. Působil jako ředitel Výzkumného ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze, je autorem desítek odborných studií a publikací. Věnoval se rovněž pedagogické činnosti na několika vysokých školách. Od roku 1982 je univerzitním profesorem. Felix Kolmer je členem mnoha zahraničních i českých organizací zastupujících zájmy obětí nacismu, věnuje se přednáškové činnosti na téma holocaustu, života v koncentračních táborech a česko-německých vztahů.

Úterý, 21.10. I 16:00

Přednáška. Ghetto Lodž. Přednáší Julie Jenšovská,
Židovské muzeum v Praze.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Systematické deportace Židů z území protektorátu začaly na sklonku roku 1941. V pěti transportech, označených prvními písmeny abecedy, bylo z Prahy vypraveno v říjnu a listopadu 1941 více než pět tisíc osob. Jejich cílem bylo ghetto v Lodži.
Přednáška se zaměří na historii ghetta v Lodži a na osud pražských transportů. Bude vycházet především z rozhovorů s pamětníky, které jsou součástí sbírek archivu Oddělení pro dějiny šoa Židovského muzea v Praze.

Úterý, 21.10. | 18:00

Přednáška. Snímky Henryka Rosse – fotoreportéra z ghetta Lodž.
Přednáší Pavel Štingl, Muzeum Šoa v Praze Bubnech.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Lodžské ghetto bylo pro Židy určené ke konečnému řešení druhou největší čekárnou na smrt. Chaim Rumkovský, rozporuplný předseda židovské samosprávy, se pokusil oddálit deportace do vyhlazovacích táborů speciálním pracovním programem na podporu vybavení německé armády. Pracovní nasazení se pro vyhladovělé a nemocné obyvatele ghetta stalo doslova vražedným.
Henryk Ross byl oficiálním fotografem židovské samosprávy. Ušetřil materiál při reportážích pro úřední kroniku a vydal nebývalé svědectví o životě v prostředí, kde lidský život měl cenu jen několika výstrojních prvků pro německé vojáky.

Středa, 22.10. | 18:00

Přednáška. Zákopy nejsou korzo: Česká swingová mládež v protektorátní
noci. Přednáší Petr Koura, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

V období protektorátu byla česká mládež vystavena nejen nucenému nasazení, ale věnovala se též zábavě. Vznikl tak fenomén tzv. swingové mládeže, nekonformních teenagerů, kteří holdovali americké swingové hudbě a odmítali snahy nacistů o „převýchovu“ české mládeže prostřednictvím jednotné organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Říkalo se jim „potápky“ a „bedly“ a nosili výstřední oblečení – kostkovaná saka, úzké kalhoty a barevné ponožky. Potápky byli též postiženi nuceným nasazením a v závěru války zaznamenali nacisté jejich výskyt při nasazení středoškolské mládeže na opevňovací práce. 

Čtvrtek, 23.10. | 18:00

Přednáška. Obraz nuceného nasazení v českém hraném filmu. Přednáší Petr Koura.
V suterénu Královského letohrádku, vstup volný.

Nucené nasazení bylo v českém veřejném prostoru po druhé světové válce po dlouhou dobu tabu. Až ve druhé polovině padesátých let se začalo objevovat v literatuře a záhy též v hraném filmu. V rámci přednášky budou představeny hrané české filmy s tématikou nuceného nasazení jako Ročník jednadvacet (1957, režie Václav Gajer), Zpívali jsme Arizonu (1964, režie Václav Sklenář) a Oznamuje se láskám vašim (1988, režie Karel Kachyňa). Přednáška bude doprovázena projekcí ukázek z těchto filmů.

Pátek, 24.10. | 10:15

Beseda s pamětníkem -  Dagmar Lieblová (*1929)

Paní Dagmar Lieblová se narodila v Kutné Hoře v rodině židovského lékaře.  V červnu 1942 byla celá rodina deportována do ghetta v Terezíně a v prosinci 1943 musela nastoupit do obávaného transportu na východ – do koncentračního tábora Osvětim – Březinka. Zde zahynul otec paní Dagmar, její matka i sestra. Dagmar Lieblová unikla smrti jen díky náhodě, protože některý z úředníků se přepsal u jejího data narození. Oficiálně byla tedy o čtyři roky starší a tudíž byla vybrána do pracovního komanda. V létě 1944 byla z Osvětimi transportována do Hamburku a přidělena na  těžké odklízecí práce. Na jaře 1945 se dostala z Hamburku do koncentračního tábora Bergen-Belsenu, který byl osvobozen britskými vojsky dne 15. dubna 1945. Do tehdejšího Československa se Dagmar Lieblová vrátila až v červenci 1945, s těžce podlomeným zdravím.  Po více než dvouleté léčbě se mohla vrátit do života i studia. Vystudovala český a německý jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působila jako učitelka na mnoha školách,mimo jiné také na katedře překladatelství a tlumočnictví UK v Praze. Po roce 1989 se podílela na založení Terezínské iniciativy, která pečuje o památku českých Židů, věnuje se rovněž přednáškové činnosti k tématu holocaustu.